Strojařina zvítězila nad stavebkou

Byla strojařina už v dětství tvým vysněným oborem?

V podstatě ano. I když na základní škole jsem si myslel, že se budu směrovat spíš do stavařiny (vzhledem k tomu, že naše rodina je na tento obor zaměřená). V půlce studia na osmiletém gymnáziu jsem pak dokonce přemýšlel o tom, že bych přestoupil na střední stavební školu...

Od toho jsi ale nakonec upustil. Proč?

Měl jsem vybranou průmyslovku v Brodě, kam bych ale musel dojíždět. Takže jsem zůstal na „gymplu”, kde mě bavila fyzika a matematika. Navíc to nebylo o biflování, ale o tom látku pochopit, což mi šlo. Přeorientoval jsem se na strojařinu, kterou jsem si osahal i při prvních brigádách v kovovýrobě. Na stejný obor navíc chtěli jít i někteří mí přátelé, tak jsem se s nimi také „svezl”.

A zvolili jste Vysoké učení technické...

Na vysokou školu jsem vždycky chtěl jít do Brna a tamní „strojárna” má docela pěkné jméno. Vystudoval jsem tam obor Strojírenská technologie.

Kdy ses začal zajímat o možnost praxe v jihlavském Boschi?

Ve čtvrťáku už jsem si chtěl zkusit nějakou brigádu ve strojírenské firmě ‒ s tím, že bych tam potom ideálně po absolvování studia i nastoupil. Obeslal jsem původně několik žďárských podniků, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o období první vlny covidu, tak většina firem nevěděla, co se bude dít dál. Neměli mi v té době co nabídnout. Bosch zrovna v té době vypisoval inzerát na praktikanta, tak jsem se zkusil ozvat, přišel na pohovor a vyšlo to! Takže jsem od podzimu 2020 tady.

Jaké byly tvé první úkoly v JhP?

Jako praktikant jsem sem při studiu docházel jednou nebo dvakrát v týdnu. Pracoval jsem na zubových čerpadlech GP40. Zároveň jsem tam psal i diplomovou práci na téma kvality. Také jsem plnil administrativní úkoly, které jsem dostával od technologů. I díky tomu člověk pronikl do té práce.

Teď už ale v Boschi nejsi praktikant, pracuješ jako technolog. Jak se to sešlo? Byla ti tato pozice nabídnuta?

Na jaře 2021 za mnou přišel můj tehdejší vedoucí Roman Šána, že se na vedlejším středisku vypisuje pozice technologa, jestli bych se nechtěl přihlásit. Zvážil jsem to a šel na pohovor. Přesunul jsem se do výroby CP3, která spadá pod stejné oddělení. Vlastně jsem tak přešel v rámci jedné kanceláře o dva stoly dál.

Co je náplní tvé současné práce?

Na začátku jsem byl tři týdny na montáži CP3, abych si i osahal všechny procesy. A i pak dál to bylo hlavně o poznávání nových věcí. Technolog by měl výrobní linku znát nejlépe. Pracuju na „mustrové” montážní lince, kde máme pestré typové spektrum a také najíždíme nové vzorky CP3. Jinak jsem zodpovědný i za výrobní dokumentaci a teď jsem po kolegovi přebral úkoly na digitalizaci našeho oddělení.

Proč bys doporučil praktikum v Boschi?

Dostanete se k reálné praxi, což určitě pomůže při následném přechodu ze školního života. Mohl jsem tu zpracovávat i diplomovou práci, která vždy vypadá líp, když ji píšete z praxe. Navíc jsem měl štěstí na fajn kolektiv na oddělení.

Rozhodl ses pracovat ve velké firmě. Jaké to má podle tebe výhody?

Když si člověk s něčím neví rady, je zde vždy někdo, na koho se můžete obrátit, kdo vám pomůže. Další výhodou je široké a celosvětové zaměření společnosti Bosch.

Jak relaxuješ po práci? Jaké máš koníčky?

Je to hlavně sport ‒ jak aktivně, tak i u televize.. Ve Žďáře nad Sázavou hraju závodně florbal, baví mě i fotbal. Během covidu jsem se pak doma pustil do 3D tisku a laserového gravírování, což se mě drží i nadále.